A jede se do Galanty. Ano, zase. V poledne nabalit auto a pak krásné tři
hodinky cesty. Bylo opravdu nutné jezdit tak daleko jen kvůli zakletí nějaké
princezny? Ano, bylo, protože právě tam si nás pozvali, abychom slavnostně
zakončili jejich lampionový průvod.
Nebudu vám tajit, že jsme si celou cestu vroucně přáli: Aby v Galantě na
náměstí byla spousta horkého písku a lidí v plavkách. Ale když jsme
dorazili na místo náš teploměr říkal „1,5˚C“, a dokonce mrholilo. Nicméně
nás hřeje láska k umění, a tak jsme s úsměvem nachystali show. Show
samotná proběhla hladce, diváci byli unešení a pohádka skončila šťastně.
A tak jsme se mohli s mírnými omrzlinami vrátit domů. Opravdu nám nejde
na rozum, proč jsou ty středověké oblečky tak teninké.
Domů jsme dorazili v pořádku, i když se nám navigace pokoušela instrukce
podávat zašifrované. A mohli jsme jít spát z pocitem dobře odvedené show.
Když se řekne blíží se prosinec, většině lidí se vybaví
