Janské ohně Obloha vyhrožovala deštěm ale zároveň i slibovala, že nás ještě nechá odtocit. Jsme nachystani, čekáme jen na setmění. S prvními slovy našich bardů se začíná zvedat vítr, který během chvilky má takovou sílu, že mi sfoukava fire sticky, stejně jako sotva zapálené plechovky. Ty nejenže nehoří, ale vsechen horlavy material z nich vyfoukl vitr. K vichru se po chvilce přidává liják. Pokud jsme až do teď měli nějaké publikum, tak teď už nemáme. Ale přece to nevzdame, hudba jede dál a my taky. Boj princezny s čarodějnici probíhá bez ohně, vejire zhasli po prvním triku. Podobne probiha cele představení. Necelých 10 diváků se rozhodlo, že nás v tom nenechá a až do konce moknou s námi. Na závěr, úplně promoceni zapalujeme obrovskou vatru. Taky se jí moc horet nechce. Vávra hoří, vitr ani dest nijak nepolevuje. Nezbyva nez rychle navázat všechny naše věci do auta, pomahaji vsichni, kdo zistali az do konce. Slibenou grilovanou klobasu musime ozelet. Ani se neprevlekame, hladoví a v promocenych kostýmech naskakuje do auta a jedeme domů. Parkujeme u domu a to byste nedohodli – je po dešti! Já mám v koupelně obrovskou hromadu mokrých kostýmů a Mates ztracený horak z dragony. Ale jak s oblibou rikam, zážitky nemusí být vždy pozitivní, hlavne kdyz jsou hluboke. A tento v každém případě byl.
